Smích, hudba i pláč se nesly úterním podvečerem na zahradě domku Karla Čapka ve Strži. První devátá třída TRNKY se v důstojném prostřední loučila s časem dětství a prožívala rituál odchodu ze základní školy. Děkovalo se učitelům, děkovalo se rodičům. Studenti dostali na cestu do světa raneček s buchtami (na posilněnou), kontakty na učitele (kdykoliv mají u nás otevřené dveře i náruč) a nepopsaný bílý blok, ve kterém už budou jinde a s jinými učiteli popisovat další stránky svých životů. Plakali rodiče, plakali učitelé. Celý večer byl akorát dojímací, akorát radostný, akorát neformální, akorát slavnostní, akorát důstojný a akorát vtipný.
V děkovné řeči učitelům zaznělo: Učitelé, rodiče či jakýkoliv jiní mentoři jsou pro nás jako dřevěné pilíře podél cesty v horách. Nechávají nás jít vlastní cestou, ale v momentech nouze a ztrácení nám ukážou směr.
Jsme hrdí, že máme tu čest být pilíři v životech studentů naší Alfy.
